Sewing passion

Stojíte v tiché chladné velké místnosti...no, on je to vlastně obchod, ale nechtěla jsem tomu tak říkat, zní to tak...običejně.
Stojíte si tam, mezi čtyřmi regály téměř až do stropu a koukáte na ty barevné role látek.A jste v pasti, jen vy, tři prodavačky a miliony vašich myšlenek

Která bude dobrá? Tahle! Ale musí být přinejmenším nejlepší! Tato! Hm, ale není ta barva moc sytá?A tahle zase moc vybledlá? Je hezká moc, vyndám si ji! Posledních 5 metrů? Ach ne!!

V tom příjde paní č.2.

Hledá ubrus, větší délky, nejspíš na velký rodinný stůl, líbí se jí tmavší barvy, asi má lesklou moderní kuchyň.

Ne!Věnuj se své látce...Tákže, co třeba tahle? Hm moc jemná a drahá. Tato je zase moc vzorovaná, tato přímo křičí a támta už to raději vzdala. Paní č.4. Hledá látku na bundu, kterou si asi vezme? Černou  nebo raději hnědou s úpletem? Ach ne. Za chvíli je tu pět dalších a všechny pobíhají dokola. Přemýšlí, propočítavají proporce, délky a šířky, vzory a barvy, ceny a kvality. 

Ale stále je tu hrobové ticho. To je na tom to nejlepší. Je to jako klid na čerpání enegie a nápadů. Všech pět paní už odešlo jen já tu stále zírám, lítám od látky k látce, postupně je rozhazuju a urovnávám...Obsluhující paní už se mě poslední půl rok ani neptá "Co to bude?" Raději jen "Dobrý den" a potom "Ták už jste si vybrala, no výborně!" jakoby řekla "prošla jste testem výběru nejlepší látky, váš čas už se snížil na třičtvrtě hodiny!"

Lidé by asi měli mít jasné cíle a představy, určitě by je měli mít.

Jenže když vejdu do látkárny z hlučné brněnské ulice, všechno ztichne a všechno to oblečení co jsem viděla venku, na lidech, ve vytrínách, najednou zmizne...zabalí se zpátky do role látky a já...já si najednou neumím vybrat...

Odcházím...sahám na kliku...ve dveřích se otáčím..usměju se: "Dva metry meruňkového šifonu prosím!"

                   /Dress: by me. Shoes: Mixer. Purse: H&M./

                  Thanks to Jan. Love you