"Bez klíče a víka schránka pokladní,
a přece je zlatý poklad v ní..."
/J.R.R.Tolkien/
Co je to?
Jestli taky tak milujete hádanky jako já, tak tady je něco pro vás:
http://apps.warnerbros.com/thehobbit/riddles/us/
Jestli taky tak milujete hádanky jako já, tak tady je něco pro vás:
http://apps.warnerbros.com/thehobbit/riddles/us/
Přichází poslední zimní měsíc, teplo je sice ještě daleko, ale já už vidím ty malý protivný ptáčky, co mi ráno sedávali v létě na parapetu a budili mě. Už vidím, jak stávám a oblíkám si jen šaty, sedám na kolo a jedu se vykoupat na koupaliště...Ležím si na rozehřáté trávě a chytám bronz, který už bych po zimě vážně ocenila...A v noci když cvrlikají cvrčci si jen tak sedím na patníku a můj pes...ten balí kočky.
Naposledy, když jsem byla nakupovat, se mi stala zvláštní věc...byl to takový ten den, kdy máte všechny předpoklady k tomu, jít si bezstarostně nakupovat na co zrovna máte chuť. Chtěla jsem košili. A legíny.
...Prošla jsem obchodem dozadu, nazpátek, dozadu nazpátek...To tak chodíte, čumíte a říkáte si "Hezký šaty, milá prodavačka, protivnej šerif, zajímavý boty, jéé to je hezký. Pro co jsem to vlastně přišla?" "Ahá, košile..." Prohlížím si je...jo, jsou hezký.
A najednou to přišlo..ta písnička. Nevím kde jsem ji slyšela. Musím nad tím přemýšlet. Pokud nepřijdu na to, kde jsem ji slyšela, za prvé si nic nekoupím a za druhé odsud neodejdu. A v tom. Ucítila jsem vůni. Dámskou, pánskou? "Unisex!" pomyslela jsem si. A strašně mě deptala. Nemohla jsem přemýšlet nad tím, kde jsem slyšela písničku, nemohla jsem si vybrat košili. Chodila jsem dokola kolem svetrů, šatů, zlevněných sak, které kvůli svým příšerně komediantským knoflíkům už tuší, že se odsud prostě nedostanou a nebyla schopná vzít nic do ruky. Ta vůně byla tak intenzivní, světla byla ostřejší, začala se mi motat hlava. A je to tady dejavu!
Stává se vám to taky? Mě se v poslední době stává čím dál míň a proto jsou to u mě chvíle zvláštní. Proč si nemůžu vzpomenout, ale vůně a písnička mi utkvěli v hlavě? Většinou si vzpomenu. Ale ten den, nevzpomněla jsem si do dneška, písničku jsem zapomněla, vůně vyprchala...Odešla jsem od tamtudy a přece se tam ještě po chvíli vrátila. Nenapadlo by mě, že by se dejavu mohlo vrátit, takže jsem si na jistotu vzala leginy už předtím vyhlídnuté a šla rovnou do kabinky. Sotva jsem si sundala čepici, kabát a jednu botu, zase to tady bylo...Písnička už sice byla jiná, ale ta vůně...voní po celém obchodě a nejsilnější je to v kabinkách...Popsala bych to asi tak, jako kdyby je natíraly a leštily krémem. No vážně, v těch kabinkách to vždycky, když se tam vrátím, voní po krému. A celý obchod taky. A vždycky, když se tam vrátím, tam z té vůně mám to nezbavitelné dejavu. Možná proto, mám v poslední době, nejvíce věcí od tam...budu tam chodit tak dlouho, dokud na to nepříjdu!
...Prošla jsem obchodem dozadu, nazpátek, dozadu nazpátek...To tak chodíte, čumíte a říkáte si "Hezký šaty, milá prodavačka, protivnej šerif, zajímavý boty, jéé to je hezký. Pro co jsem to vlastně přišla?" "Ahá, košile..." Prohlížím si je...jo, jsou hezký.
A najednou to přišlo..ta písnička. Nevím kde jsem ji slyšela. Musím nad tím přemýšlet. Pokud nepřijdu na to, kde jsem ji slyšela, za prvé si nic nekoupím a za druhé odsud neodejdu. A v tom. Ucítila jsem vůni. Dámskou, pánskou? "Unisex!" pomyslela jsem si. A strašně mě deptala. Nemohla jsem přemýšlet nad tím, kde jsem slyšela písničku, nemohla jsem si vybrat košili. Chodila jsem dokola kolem svetrů, šatů, zlevněných sak, které kvůli svým příšerně komediantským knoflíkům už tuší, že se odsud prostě nedostanou a nebyla schopná vzít nic do ruky. Ta vůně byla tak intenzivní, světla byla ostřejší, začala se mi motat hlava. A je to tady dejavu!
Stává se vám to taky? Mě se v poslední době stává čím dál míň a proto jsou to u mě chvíle zvláštní. Proč si nemůžu vzpomenout, ale vůně a písnička mi utkvěli v hlavě? Většinou si vzpomenu. Ale ten den, nevzpomněla jsem si do dneška, písničku jsem zapomněla, vůně vyprchala...Odešla jsem od tamtudy a přece se tam ještě po chvíli vrátila. Nenapadlo by mě, že by se dejavu mohlo vrátit, takže jsem si na jistotu vzala leginy už předtím vyhlídnuté a šla rovnou do kabinky. Sotva jsem si sundala čepici, kabát a jednu botu, zase to tady bylo...Písnička už sice byla jiná, ale ta vůně...voní po celém obchodě a nejsilnější je to v kabinkách...Popsala bych to asi tak, jako kdyby je natíraly a leštily krémem. No vážně, v těch kabinkách to vždycky, když se tam vrátím, voní po krému. A celý obchod taky. A vždycky, když se tam vrátím, tam z té vůně mám to nezbavitelné dejavu. Možná proto, mám v poslední době, nejvíce věcí od tam...budu tam chodit tak dlouho, dokud na to nepříjdu!
Jinak psaníčko, které jsem slibovala, že až bude hotové ukážu je tady :)
Leggings- Stradivarius
Blazer- River Island
Blazer- River Island
Shirt- New Yorker
Clutch- DIY
Odpověď na hádanku: Vajíčko :)
Žádné komentáře:
Okomentovat